Ingo Schulze (Německo): Berlínské Bolero, 13 klasických povídek

Překlad: Tomáš Dimter, Vakát 2008

Ingo Schulze (*1962 v Drážďanech) dnes patří k nejvýraznějším prozaikům, jejichž věhlas přesahuje hranice rodného Německa. Časopis New Yorker jej již v roce 1998 zahrnul mezi šest nejlepších mladých evropských romanopisců. Po absolvování klasické filologie a germanistiky až do roku 1990 působil jako dramaturg zemského divadla v Altenburgu a poté krátce jako novinář. V roce 1993 strávil půl roku v Petrohradě, a tato zkušenost se promítla i do jeho následujících knih. Od poloviny 90. let žije na volné noze v Berlíně. V roce 2006 se stal členem Německé akademie pro jazyk a poesii.

První knihu povídek vydal v roce 1995 pod názvem 33 okamžiků štěstí (33 Augenblicke des Glücks), o tři roky se velkého čtenářského i kritického úspěchu dočkaly Obyčejný storky. Román z východoněmecké provincie (česky Maťa, 2003), které optikou devětadvaceti kapitol, popisujících zdánlivě banální příběhy situované mezi roky 1990 a 1997, zachycují zánik bývalé NDR a život v nově sjednoceném Německu. Humor, cit pro detail a pochopení pro obyčejné postavy nenápadně válcované velkými dějinami Schulze projevil i v rozsáhlém románu v dopisech nazvaném Nové životy (Neue Leben, 2005), v němž se opět vrací ke své zkušenosti s životem v rozděleném Německu. Loni vyšel nejnovější román Adam a Evelyn (česky 2009).

V knize Berlínské bolero, 13 klasickýách povídek (Handy, 2007), za kterou dostal autor Cenu Lipského knižního veletrhu, se Schulze po pokusu o generační román opět vrací k intimnějšímu žánru povídek, v nichž zkoumá rafinovaně obměňované vztahové konstelace. A opět se zde projevuje jako vytříbený vypravěč téměř klasického ražení, neulpívá ovšem na povrchu literární formy, ale dokáže s hlubokým pochopením a jemným humorem vystihnout zdánlivě všední, přitom zásadní momenty určující a naplňující naše životy.